Templářský řád vznikl počátkem 12. století v Jeruzalémě. Jeho název (Milites Templi či Fratres militiae Templi) byl odvozen z umístění nejstaršího sídla v Jeruzalémě poblíž Šalamounova chrámu Templu. Templáři byli proslulí válečníci a jejich hlavním posláním se stala svatá válka (ochrana poutních míst ve Svaté zemi, boj proti nevěřícím popř. působení v duchovní správě na inkorporovaných farách). Spojovali v sobě dvě důležité lidské vlastnosti, nutné k vojenskému řemeslu: pohrdání nebezpečím a odřeknutí se pohodlí a vymožeností světa. Templáři vždy měli přijmout boj, ať byl proti jakékoliv přesile, nikdy nesměli žádat vítěze o milost a dávat žádné výkupné, ba dokonce ani nemohli přestoupit do jiného rytířského řádu. Podobně jako později třeba Napoleonova "stará garda" byli i templáři na bojišti oním pověstným jazýčkem vah, který rozhodoval o osudu bitvy. V méně šťastných chvílích neváhali zahynout, okázale přitom pohrdajíce smrtí. Jelikož šlo o řád oddaný a statečný, dosáhl největších privilegií, jakých bylo v době působení řádu možné. Templáře směl soudit pouze papež, ale protože byl daleko, řešil si řád svoje problémy sám. Templáři nemuseli platit cla, daně, mýtné. Za takových okolností se každý snažil stát členem řádu a využívat všech privilegií, ale výběr byl velmi přísný. Dokonce i sám papež Inocenc III. si považoval za čest, že se mohl stát přidruženým členem řádu. Naopak francouzský král Filip IV. Sličný žádal o tuto čest marně. Řeholní oděv templářů se skládal z bílého pláště s červeným osmihrotým křížem vlevo na prsou a jejich znakem byl červený kříž na stříbrném poli.

Po pádu Akkonu se templáři přemístili v roce 1191 nejprve na Kypr a odtud pak do Francie, kde měl řád nejvíce statků. Jejich sídlem se stal pařížský palác Temple (za Velké francouzské revoluce vězení Ludvíka XVI. a jeho rodiny), v jehož okolí žilo mnoho služebníků, přátel a přívrženců řádu. Vznikla tak městská čtvrt', která tvořila celou třetinu tehdejší Paříže. Řádové domy navíc měly i právo azylu využil toho například i král Filip Sličný roku 1306, když ho pronásledoval vzbouřený lid. Budoucnost řádu po návratu ze Svaté země byla nejistá. Dokonce se uvažovalo o spojení s jinými rytířskými řády. Ale jelikož představení templářů byli nejen mocní feudálové, ale i "podnikatelé a bankéři" začal se řád věnovat hospodářské činnosti. Řád byl natolik bohatý, že se stal bankéřem Filipa Sličného, který mu v roce 1305 dlužil víc než půl miliónu. A tehdy se zřejmě zrodil v králově hlavě nápad o likvidaci templářů a následném zisku peněz.

Esquieu de Floryran podal na řád denunciaci (udání) a obvinil templáře z toho, že při přijímání do řádu zapírají Krista, plivají na kříž, uctívají podivný, hrůzyplný idol v podobě postříbřené dřevěné hlavy vousatého muže - démona, v přísaze se odříkají Boha, mají své zcela tajné mystické obřady, dopouštějí se mravnostních přestupků a sodomie. Šířili se různé zvěsti o provozu celého řádu - říkalo, se, že pouze bůh a ďábel mohou vědět, co se v řádu děje. Není sice zcela vyloučeno, že například některé zvyky a pověry Blízkého Východu templáři skutečně praktikovali, zejména v době, kdy tam žili, ale celkově nese tato obžaloba pečeť náboženské nesnášenlivosti a zinscenovaného soudního procesu. Soud obvinil obžalované z takových zločinů, aby v žádném případě nemohli být osvobozeni. Král a jeho rádcové denunciaci s potěšením přijali a na podnět dominikánského inkvizitora Viléma Pařížského dal Filip Sličný dne 13. října 1307 zatknout velmistra řádu Jacquese de Molay spolu se 140 templáři, kteří byli přítomní v Paříži (celý řád měl na počátku 13. století 13 000 rytířů, z toho jich bylo v době obvinění řádu asi 2 000 ve Francii). Desítky jiných byli pozatýkáni po celé Francii. Lidu bylo zatčení zdůvodněno královským manifestem, jehož autorem byl králův rádce Guillaume de Nogaret. Úder nebyl tak nečekaný, jak by se mohlo zdát. Templáři o svém ohrožení věděli, ve své pýše však věřili, že král nenajde k tomuto činu odvahu. Filip však ihned po zatčení členů řádu přišel osobně do Templu s množstvím pracovníků, kteří začali sepisovat inventář řádu a konfiskovat majetek ve prospěch krále. Tento postup naznačoval, že templáří jsou odsouzeni předem a je nemyslitelné, aby je soud zprostil viny.

Soudní jednání začalo brzy a lze těžko tvrdit, že bylo seriózní a nezmanipulované. Výhradním soudcem templářů měl být jen papež, ten sice k zákroku proti nim neprojevoval žádnou ochotu, ale zároveň jim však ani nepomohl. Uvědomoval si totiž, že se papežská tiára na jeho hlavě ocitla z velké části i díky francouzskému králi. Uvězněné templáře zatím vyslýchali na mučidlech a používali přitom i způsoby méně obvyklé. Jeden z vyslýchaných byl například pověšen za genitálie, rytíři Bernardovi Dugué do Vado přidržovali nohy nad žhavým uhlím, a tak při soudním jednání mohl ukázat dvě kosti, které mu vypadly z pat. Za těchto okolností se mnozí templáři včetně velmistra de Molay přiznali k mnoha zločinům proti Kristu. Když však papež Kliment V. konečně projevil snahu uspořádat církevní inkviziční proces, začali templáři hromadně odvolávat to, co předtím na mučidlech přiznali. Ale král si svou kořist už z rukou vyrvat nenechal.

V pondělí 11. května 1310 byl vynesen rozsudek. Ti, kteří vzali své přiznání zpět, byli odsouzeni k trestu smrti na hranici. O den později pařížský biskup 54 těchto templářů degradoval a předal světské moci k potrestání. Ještě téhož dne byli všichni upáleni u pařížské brány Saint-Antoine. I když ve vězení někteří z nich zakolísali, na hranici tváří v tvář smrti stáli pevně. Až do doby, kdy je pohltily plameny, prohlašovali, že jsou nevinní.

Papež Kliment V. konečně sebral odvahu a rozhodl se svolat ekumenický koncil ve Vienne. Jedním z hlavním cílů koncilů bylo skončit aféru templářů. To se také skutečně stalo, řád byl zrušen a jeho jmění převedeno na řád johanitů - měla z něho být financována nová křížová výprava. K ničemu takovému ovšem nedošlo. Z toho je patrné, že velká část templářských pokladů skočila v rukou Filipa Sličného ( rozsudek znamenal pro krále neobyčejný zisk: mohl anulovat všechny dluhy a disponovat poté ještě částkou 200 000 liber, dal si dokonce proplatit náklady za věznění templářů) a některých dalších panovníků, kteří se rozhodli na. svém území templářský řád zrušit.

Nyní už zbývalo odsoudit jen velmistra. Jacques de Molay a i další templáři - vizitátor francouzský, mistr normandský a mistr akvitánský, byli předvedeni jak před arcibiskupa ze Sens, tak i před shromáždění prelátů a doktorů práv, kteří byli za tímto účelem zvlášť svoláni do Paříže. Tito čtyři obvinění se veřejně přiznali ke zločinům, z nichž byli obviněni, a proto byli po zralé úvaze konzilia odsouzeni k doživotnímu vězení a zazdění. Když se shromáždění domnívalo, že celá záležitost je skončena, náhle se začal velmistr de Molay a mistr normandský tvrdošíjně obhajovat a k velkému údivu všech odvolali všechna svá doznání. Byli proto předáni správci pařížského vězení s tím, že mají být střeženi do druhého dne, kdy bude jejich případ znovu zvážen. Událost se však donesla králi a ten po poradě se svými nejbližšími dal ještě téhož večera bez vědomí soudců velmistra de Molay spolu s mistrem normandským upálit (březen 1314) na jediné hranici na malém ostrově uprostřed Seiny, mezi Královskou zahradou a kostelem bratří sv. Augustina. Jak se později tradovalo, z hořící hranice vyzval velmistr de Molay všechny nespravedlivé soudce na boží soud, do roka a do dne. Podkladem k tomuto tvrzení byl fakt, že zanedlouho po velmistrově smrti zemřel jak papež Kliment V., tak královský poradce Guillaume de Nogaret a dokonce téhož roku i samotný Filip Sličný.

Proces s templářským řádem vzrušil celou Evropu, např. český kronikář Petr Žitavský zapsal do svého díla i celou papežskou bulu, která řád rušila. Do Čech byli templáři uvedeni patrně již za Václava I. a někdy kolem roku 1232 založili první komendu v Praze u kostela sv. Vavřince (v historické literatuře často uváděná druhá komenda u sv. Pavla není prokázána). Odtud byla zemským komturem řízena celá česko-moravská-rakouská provincie. Z ostatních sídel je možno jmenovat Uhřiněves, Čakovice, Blatnou v Čechách, na Moravě pak Jamolice, Čejkovice, Templštejn a Vsetín s dosud nelokalizovaným hradem Freundsberg (*1).

Pro Váš případný zájem uvádím citaci nejdůležitější literatury, ve které se dozvíte základní informace o templářích. Pokud by nestačily, kontaktujte mě na e-mail adrese pavla.votavov@post.cz , kde Vám sdělím víc.

Freundsberg, zvaný též Klenov byl v majetku templářů v roce 1308, další písemné zprávy chybějí. Patrně zanikl v době pádu řádu, tedy v polovině XIV. století. Nepatrné zbytky hradu se nacházejí na vrcholu skalnatého masívu Klenov. Dále viz Templářské hrady.

Get a free 5MB homepage at XOOM

 Co je rychlejší než pošta? Pěší kurýr! Abyste nemuseli moc daleko, je tu e-mail: roman_ickx@hotmail.com nebo vblazek@hotmail.com