|
heslo |
popis
|
akant
|
bodlákovitá rostlina, stylizovaná zejména v barokní ornamentice
|
|
sdružené znaky, většinou manželů, někdy i spoluzakladatelů stavby
|
|
stromová zahrada, shromažďující vzácnější druhy dřevin, dovážené téměř z celého světa
|
|
plastické olemování oblouků arkády, podloubí aj.
|
|
na pilíře či sloupy zaklenuté oblouky, které tvoří krytý, ale otevřený ochoz či chodbu
|
|
výstupek osazený na vnějším líci stavby na konzolách, krakorcích či noze; tvoří součást obytného prostoru, často užit i jako presbyterium kaple nebo prevét
|
|
nízká zeď nad hlavní římsou, kryjící pohled na střechu
|
|
obří mužské plastiky nesoucí balkón, nebo jiný architektonický prvek
|
|
zábradlí z baluster, architektonicky ztvárněných kuželek
|
|
článek pozdně gotických dělostřeleckých opevnění, zajišťující bránu, většinou oblá či polygonální stavba, samostatná či spojená krčkem s bránou; barbakán, předsunutý před vlastní bránu, ji kryje před dělostřelbou
|
|
sypaná zemní, většinou obezděná velká polygonální dělostřelecká bašta novověkých opevnění, někdy obsahující kasematy
|
|
zpevňující článek středověkých fortifikací, vystupující z linie hlavní hradby nebo parkánové zdi a umožňující flankování; bašta na rozdíl od věže dosahuje buď té výšky jako přilehlé hradební úseky s nimiž komunikačně souvisí, nebo je jen trochu převyšuje
|
|
článek pozdně gotických dělostřeleckých opevnění. Bateriová věž se silnými zdmi značně převyšuje přilehlé kurtiny a umožňuje velkou koncentraci děl
|
|
útočištná, převážně okrouhlá věž, bývá přístupná s prvního patra po snadno odstranitelném můstku či schodišti, v případě potřeby mohla být chráněna jako samostatná pevnost; v dobách míru nesloužila obytným účelům, její temné, pouze otvorem ve stropě přístupné přízemí mohlo sloužit jako vězení (hladomorna)
|
|
prostor mezi hradbou a hranou příkopu slovanských hradisek
|
|
velká zemní pozdně gotická dělostřelecká bašta, v podstatě obezděná plošina, umožňující soustředění většího počtu děl
|
|
zdivo s plasticky zdůrazněnými čely jednotlivých kvádrů nebo jejich napodobenina v omítce
|
|
zdivo zbudované z velkých kvádr ů, jejichž čelní stěna s výjimkou úzké lemující stezky zůstává hrubá, neopracovaná
|
|
terénní útvar, úzký delší skalnatý hřeben
|
|
ostrá hrana, kte rou jsou opatřeny různé články opevnění ve směru očekávaného útoku
|
|
ozubené ukončení parapetních zídek ochozů, tvořené zuby (stínkami) a výhledy (prolukami) mezi nimi; stínky se převážně od XIV. století rozšiřují a bývají opatřeny střílnou, v pozdní gotice se proluky většinou zazdívají a v zazdívce je opět ponechána pouze štěrbinová střílna, později i jako ozdoba
|
|
kuchyňská prostora s otevřeným ohništěm, pecemi apod., nahoru se postupně zužující a ukončená komínem
(fr. cour d´honneur) |
|
nástupn í prostor před zámkem, ze tří stran obklopený podkovovitou dispozicí zámku a případně osově ztvárněnými dalšími budovami
|
diplomatika
|
(z lat. diploma=listina) - věda zabývající se studiem písemností úřední provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i vnější jako produkty určitého právního, sociálního a kulturního prostředí v souvislosti s dějinami institucí, jež je prod ukují.
|
|
zde: charakteristické rozmístění a vzájemná souvislost jednotlivých částí a prostor stavby
|
|
obytná věž, nejčastěji čtverhranná; její rozsáhlé vnitřní prostory většinou osvětlují okna se sedátky ve výklencích
|
|
kostel opatřený emporou, čili panskou tribunou
|
epigrafika
|
(z řec. epigrafé=nápis) - věda o nápisech, jimiž se rozumějí všechny texty, které byly ryty, tesány, odlévány, řezány, modelovány, páleny, či přímo malovány na nejrůznějších archeologických či jiných nepaleografických látkách. Její pomocnou funkcí je správně interpretovat a zařadit texty nápisové povahy, aby mohly být použity jako spolehlivý h istorický pramen. Jako samostatný obor se heraldika sleduje autonomní vývoj jednotlivých typů nápisů v jejich nejširších politických souvislostech se zřetelm na obsah i formu.
|
|
zaoblený přechod mezi stropem a střechou
|
|
malovaná, kamenná nebo ve štuku provedená ozdoba ve formě zavěšeného polověnce z listů, květů a ovoce
|
|
ozdobný prvek gotických staveb ve tvaru vysokého štíhlého jehlanu, bohatě plasticky zdobený
|
|
boční střelba, ostřelování paty opevnění z vystupujících opevňovacích prvků (flankovací věží, bašt); flankování pokrývá tzv. mrtvý prostor, tj. takový, který obránci hradby, pokud by se neměli vyklonit, nemohou zasáhnout
|
|
opevnění
|
|
technika malby, vpité do zvlášť připravené vrchní omítky
|
|
nadokenní štítově vyvinutá římsa
|
genealogie
|
(z lat. genus=rod, řec. lógos=slovo) - věda pojednávající v nejširším významu pojednává o charakteru vztahu dvou navzájem souvisejících jevů či faktů, v nejužším smyslu pak o vztahu mezi lidskými jedinci, vyplývajícím z jejich společného rodového původu.
|
|
drobný, velmi často kruhový nebo polygonální sloupový paviló n nebo chrámek
|
|
jemný rozvilinový ornament, často i s motivy zvířecími, architektonickými apod., v orámované ploše stěny
|
|
umělá jeskyně v parku nebo přízemí zámku, někdy i s výzdobou umělými krápníky, mušlemi, ba revným štukem, kousky skla apod.
|
|
(původně ze staroněmeckého hariowald=znalec symboliky pohanských božstev) - věda zabývající se studiem erbů - znaků, jejich vznikem, užíváním a vývojem.
|
|
věž zbudovaná z bosovaného zdiva
|
|
způsob zdění, při němž je nosná konstrukce tvořena dřevěnou trámovou kostrou, jejíž jednotlivá pole jsou pak vyplněna kamennou, cihlovou či jinou vyzdívkou
|
|
nástěnná malba, napodobující stínování, zpravidla v šedých a hnědých tónech
|
chronologie
|
(z řec. chrónos=čas, lógos=slovo) - věda o měření času, jeho způsobech a prostředcích k tomu užívaných. Matematická (astronomická) chronologie využívá poznatků astronomie a příbuzných věd a stanoví na jejich základě objektivní jednotky sloužící k měření času. Chronologie historická (technická) sleduje, jakým způsobem byl dělen a měřen čas u jednotlivých národů, resp. V kulturních okruzích v průběhu jejich vývoje.
|
|
společenství kněží při hlavním kostele
|
|
různě utvářená plocha s letopočtem nebo nápisem, znakem apod. v bohatě provedením ornamentálním rámci
|
|
pravidelný, nejčastěji čtvercový či obdélný vícevěžový hrad
|
|
členění stěn, kleneb nebo nejčastěji stropů kazetami - vpadlinami různých tvarů
|
|
klínovitý článek klenebního oblouku, často jen vyznačený v omítce nebo sgrafitu
|
|
architektonický útvar uzaví rající prostor shora a nesoucí sám sebe (valená, valená s lunetou, klášterní, křížová, necková, zrcadlová, placková, segmentová)
|
kodikologie
|
(z lat. codex=několik spojených dřevěných voskových destiček, řec. lógos=slovo) - věda studující rukopisy neúředního, tj. literárního charakteru. Klade důraz na zjištění jejich vnitřních i vnějších vlastností. Jejími základními otázkami je, proč a jak rukopis vznikl.
|
|
sídlo rytířského řádu, mnohdy charakteru hradu
|
koncha
|
poloviční kopule
|
|
závěr románských kostelů, nejčastěji polookrouhlý, zaklenutý poloviční kopulí - konchou
|
|
konstrukce vystupující z plochy stěny a nesoucí další stavební prvek (římsu, klenební žebra) a mající směrem nahoru postupně stále více vystupující tvar z líce zdiva; velkým konzolám se říká krakorce
|
|
součást pozdně gotických opevňovací systémů, zvláštní opevnění přístupové cesty, většinou vybíhající před hrad
|
|
viz konzola
|
|
hradba mezi dvěma flankovacími věžemi, baštami, rondely nebo bastiony
|
|
opevněné podhradí osídlené podél boční cesty
|
|
plochý, před líc stěny mírně vystupující svislý pás bez hlavice a patky
(lodžie) |
|
krytá sloupová prostora otevřená arkádou či arkádami, v trojosé podobě tvoří často salu terrenu
|
|
zpravidla polygonální nástavec kopule s okny pro její osvětlení, užívaný také jako část cibulovitých střech věží, již bez původní funkce
|
|
klenební výseč, vzniklá pronikem valené klenby s klenbou další, o větší výšce a rozponu
|
|
architektonický prvek (konzola, hlavní klenák) v podobě stylizované lidské tváře
|
metrologie
|
(historická) - věda zabývající se shromažďováním informací o délkových, hmotnostních a od nich odvozených mírách v minulosti. Jejím úkolem pak je tyto shromážděné informace uspořádat do soustavy, vyložit, vzájemným srovnáním zhodnotit a převé st na moderní jednotky metrické soustavy.
|
|
zpevnění nároží staveb velkými tesanými kvádry; pokud se jedná o bosované kvádry, hovoříme o bosáži
|
numizmatika
|
(z lat. nummus=peníz) - věda, jejímž předmětem a hlavním pramenem jsou platební prostředky. Cílem numizmatiky je zkoumání funkce těchto platebních prostředků v procesu společenských změn od nejdávnější minulosti po současnost.
|
|
vazba klasová; způsob zdění, při němž jsou jednotlivé vrstvy lomového kamene ukládány šikmo vstřícně tak, že připomínají klasy
|
|
klesající zadní strana ostrožny
|
|
původně terasovitá část zahrady s jižními dřevinami; přeneseně vytápěný objekt, kam se tyto dřeviny na zimu přemisťují
|
|
nejčastěji kamenné orámování okenního nebo dveřního otvoru
|
|
jazykovitý terénní útvar, na bocích a v zadní části zvané opyš ohraničený klesajícími stráněmi
|
paleografie
|
(z řec. palailos=starý, grafein=psát) - věda zabývající se starými písmy. Usiluje o správné čtení, místní a chronologické zařazení písemných památek. Pro bádání o středověku je nejdůležitější paleografie latinská, ale pro studium českých národních dějin mají význam také paleografie řecká, slovanská, osmanská a hebrejská.
|
|
dřevěné opevnění tvořené hustě vedle sebe zaraženými kůly, nahoře zašpičatělými; pokud jsou kůly řidší a vypleteny proutím, mluvíme o polském plotu; oba typy se stavěly na koruně valů před příkopy, znesnadňovaly útočníkům rychlejší postup a během přelézání byli útočníci snadnějším terčem
|
|
zesilující prvek gotický ch opevnění mezi hlavní a nižší, tzv. parkánovou hradbou, většinou upravený navezením zeminy; parkán umožňoval nasazení dvou řad střelců nad sebou a kromě toho zmenšuje možnost proražení celého hradebního okruhu; zajišťoval také plynulý přesun obránců po celém obvodu opevnění
|
|
podpěrný oblouk
|
|
plochý, před líc zdiva mírně vystupující svislý pás s hlavicí a patkou
|
|
hradba obíhající další stavbu, nejčastěji věž
|
|
vysoká silná hradba za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho stavby
|
|
zídka zbudovaná nejčastěji bez použití malty, která obezdívá čela valových opevnění či stěny
|
|
obranný, nejčastěji dřevěný či hrázděný prvek ve formě chodby či polopatra, ukončující hradby či budovy; podsebití je na konzolách vyloženo před líc stavby, kterou má bránit, takže obránci odsud otvory v podlaze mohou "bít pod sebe" do mrtvého, jinak nezasažitelného prostoru při patě stavby
|
|
víceboký
|
|
architektonicky nebo výtvarnými prvky zdobené orámování dveřního otvoru nebo brány
, presbytář |
|
závěr kostela či kaple s oltářem
|
|
nejpokročilejší forma středověkého záchodu, nejčastěji ve formě malého arkýře, opatřeného kamennou sedačkou s otvorem, nebo podobně vybaveného výklenku ve zdi; v obou případech padaly fekálie přímo k patě stavby
|
|
zvláštní opevnění předložené před bránu
|
|
samostatná opevněná část šlechtického hradu, která obsahuje především hospodářské objekty
|
|
prostor v nejbližším okolí hradu
|
|
širší parkán
|
|
nosná konstrukce klenebního systému, která sbíhá od klenebních žeber až k podlaze
|
|
správce hradu
|
|
samostatná budova u velkých, převážně královských hradů, sloužící jako sídlo správce hradu (purkrabího). od 2. poloviny XV. století nazývaného též hejtman
|
|
část budovy, vystupující maximálně na hloubku jedné osy po celé šířce z líce průčelí
|
|
nesymetrický, často silně prokrajovaný ornament, odvozený z mušle
|
|
okrouhlá stavba; u pozdně gotických a renesančních opevnění mohutná, převážně zemní dělostřelecká bašta, umísťovaná v nároží
|
|
stěny z trámů vodorovně na sebe kladených a spojených na nároží
|
|
kruhové okno
|
|
kvádrování nebo pásování stěn rýhami nebo spárami
|
|
místnost ve východní části kostela, sloužící k uložení bohoslužebných předmětů
|
|
samostatná stavba nebo síň v přízemí zámku, otevřená zpravidla arkádami do parku, užívaná zejména při zahradních slavnostech
|
|
architektonicky pojednaná schránka na oltářní svátosti v presbytáři kostela či kaple
|
|
výklenkové okno s lavičkou k sezení
|
|
obdélný rám nad vchodem, s výplněmi horních koutů zpravidla ve formě konzolek
|
sfragistika
|
(z řec. sfragís=pečeť) - vědecká disciplína rozpracovávající otázky spojené s funkcí pečetí. Je pramenným východiskem například pro heraldiku, genealogii a numizmatiku. Také se pro ní používá termín sigilografie (z lat. sigillum=pečeť).
|
|
technika nástěnné výzdoby, jejíž kresba je vytvořena proškrabáním svrchní omítky na hrubší podklad, někdy šedě, černě i červeně přibarvený
|
|
typ padacího mostu, zvedaný pomocí dlouhých rovnoramenných pák (stěžejek), které zapadají do dlouhých úzkých štěrbin
|
|
ukončovací část stavby, skládá se z krovu a krytiny (sedlová, polovalbová, pultová, dlátková, kuželová, valbová, cibulovitá, mansardová, jehlancová
|
suprafenestra, supraporta
|
dekorativní výzdoba nad oknem, d veřmi
|
|
profilované štukové orámování oken a dveří
|
|
příkop přehrazující před čelem hradu ostrožnu
|
|
boční stěna okenního nebo dveřního otvoru
|
|
vysoká patrová protáhlá dělostřelecká bašta s oblým čelem pozdně gotických a renesančních opevnění
|
|
jemná maltová hmota na svrchní vrstvy omítky; přeneseně i plastická výzdoba z této malty (štukatura)
|
|
obkládá ní stěn nebo stropů dřevěnými deskami
|
|
vnitřní plocha štítu či horní části portálu, ohraničená nadpražím; může být prázdný nebo bohatě plasticky zdoben
|
typy hradu - podunajský
|
Stavba se dvěma hranolovými věžemi, mezi nimiž se nacházel palác (XIII. století)
|
|
polookrouhlý, polygonální či čtverhranný zesilující prvek, předstupující před jeho vnější líc; ne rozdíl od věže bývá bez vnitřního prostoru a hradbu či stavbu, kterou má zpevnit, nepřevyšu je
|
|
zasklení oken různobarevnými skly spojovanými olověnými pásky
|
|
závitnice, spirálovitý závit
|
|
klenební útvar, nepřesně viz též luneta
|
|
souhrn vsi, lesů, mlýnů atp., které přísluš ely k hradu
|
|
jednopodlažní stavba obytného i provozního charakteru, zahloubená do terénu
|
|
různě tvarovaná plocha na stropě, vpadlá nebo ohraničená štukovou lištou či páskem |
