Meč byl víc než zbraň

Jen k málokterým věcem měl člověk v minulosti tak specifický vztah jako ke zbraním. Smrt, která vždy byla v jejich blízkosti, je obestírala nádechem tajemna. Zcela výjimečnému postavení se pak ve středověké Evropě těšily meče - byly nejenom prostředkem k zabíjení, ale také odznakem příslušnosti k určitému stavu, symbolem životního postoje, práva a jejich tvar zřejmě ne náhodou často připomínal kříž. Osobní vztah rytířů k jejich zbraním se mimo jiné odráží v dávání vlastních jmen těmto neživým věcem. Tato praxe je patrná v názvech mečů připisovaným hrdinům středověkých legend nebo i u dochovaných exemplářů.

V příbězích o rytířích od kulatého stolu krále Artuše tak čteme například o mečích Honoree a Marmyadose. Siegfried z Písně o Nibelunzích měl svůj Balmung. Roland nosil Durandal, jeho přítel Turpin zas Almace a hrabě Guendun, jenž je podle legendy zradil, měl meč Murgleis. V příbězích o španělském hrdinovi Cidu Campeadorovi (vlastním jménem Rodrigo Diaz de Vivar) nemalou roli hrají jeho Tizon a Colada. Dochovaný korunovační meč polských králů se jmenuje Szczerbiec a ceremoniální meč francouzský Joyeuse.

Ve snaze ovlivnit výsledek boje majitelé zbraní natírali jejich čepele "zázračnými" mastmi, pronášeli nad nimi zaříkávadla a modlitby. Nechávali si na ně vyrážet magické značky, například v podobě symbolů planet či číslic, jimž přikládali zvláštní význam. Jedním z hlavních prostředků tohoto druhu bylo opatřování zbraní latinskými nápisy s náboženským obsahem, což však nebylo pouze specifikem pouze křesťanského světa, neboť s vysoce esteticky vyvedenými citáty z Koránu se často setkáváme i na muslimských šavlích. Nápisy na mečích se vyskytují v plné délce, ale často bývají také zkráceny až do na první pohled nesrozumitelné podoby.

Právě takové zkratky , které známe již ze zbraní z 9. století, se vědci pokoušeli rozluštit už před sto lety (Švýcar R. Wegeli). Pro nedostatek srovnávacího materiálu, neprobádanost paleografických zvláštností písma a nepropracovanost metod se jejich závěry často lišily a většinou byly chybné. První úspěch se dostavil až v polovině dvacátých let našeho století, kdy byl v Německu správně rozluštěn jeden z důležitých nápisů. Zlom ale nastal až v padesátých letech v souvislosti s dalšími objevy mečů. V šedesátých letech se problematice úspěšně věnoval ruský badatel A.N. Kirpičnikov. Z českých vědců je v této souvislosti třeba zmínit pracovníka Vojenského historického muzea v Praze Eduarda Wágnera, který se ale o latinské zkratky zajímal jen okrajově.

Pokud opomineme neúspěšný pokus Wegeliho, prvním badatelem, jenž se vytvořil klasifikaci nápisů, je další ruský vědec D.A. Drboglav, který výsledky své práce shrnul v monografii Zagadki latinskich klejm na mečach IX - XIV vekov (Záhady latinských značek na mečích 9. Až 14. století). Ten vytvořil systém devíti skupin, které pak podle potřeby dělí na další podskupiny. Svou práci založil na prozkoumání nápisů z celkem 165 mečů. Z tohoto množství jich 22 bylo z Lotyšska, 7 z Estonska, 6 z Ukrajiny, 5 z Litvy, 5 z Ruska, 42 z Německa, 19 z Finska, 12 ze Švýcarska, 11 z Polska, 9 z bývalého Československa, 8 z Francie, 6 z Anglie, 5 z Dánska, 4 z Norska, 2 ze Španělska, 1 ze Švédska a 1 z Itálie. Přitom na značné části z nich byla hesla na obou stranách čepele a na 35 mečích se 11 opakuje.

Drboglav třídí materiál na základě obsahu nápisů, podle slov, které se v nich opakují, a podle složitosti. Do úvahy přitom bere i grafické zpracování a výzdobu. V předložené klasifikaci jsou uvedeny autorem všechny vypracované skupiny i podskupiny s krátkou charakteristikou. Každá podskupina je ilustrována jedním příkladem (v monografii jsou podrobně popsány všechny nápisy), jenž je rozepsán ze zkratky do plné latinské podoby a přeložen. Každý meč je zařazen místně a přibližně i časově.


Drboglavova klasifikace

I.skupina: Jednoduché značky v podobě prvního písmena slova, které symbolizují. Celkem jich je podle Drboglava šest druhů: "X" /Christos - Kristus, iniciála vychází z řecké podoby slova,/, "I" /I(esus) - Ježíš), "O" /o(mnipotens) - všemohoucí/, "A" /a(ltissimus) - nejvyšší/, "R" /r(edemptor) - vykupitel/, "S" /s(alvator) - spasitel/. Tyto znaky se objevují na nejstarších zkoumaných mečích již z 9. století. Ve století 12. Se stejné symboly opakují i vícekrát za sebou na jedné straně čepele, přičemž mohou být odděleny pomlčkou či křížkem. Ve stejné době se objevují i dvě různé značky na obou stranách čepele.
+X+
CHRISTUS
Kristus
11. století, Lotyšsko
I I I
I(ESUS) I(ESUS) I(ESUS)
Ježíš Ježíš Ježíš
12.století, Slovensko

II.skupina: Nápisy z této kategorie obsahují znaky uvedené ve skupině I, ale jsou doplněny o další písmeno, jímž počíná slovo rozvíjející většinou přívlastkem základní výraz. Stále jsou to však hesla velmi jednoduchá. Lze se s nimi setkat na zbraních z 11. až 14. století.
A podskupina - charakteristickým znakem je výskyt písmena H. Může být ve formě ligatury s písmenem I /Ih(esus)/, nebo samostatně s jiným.
EHHHHVHHHHE
E(TERNA) IH(ESUS) ... V(IRGO) IH(ESUS) ... E(TERNA) - zkratka "IH" je zde v podobě ligatury
Věčná Ježíš ... Panna ... věčná.
2. polovina 13.století, Polsko
B podskupina - všem nápisům je společná přítomnost písmena "O" /o(mnipotens)/.
oSo
o(MNIPOTENS) S(ALVATOR) o(MNIPOTENS)
Všemohoucí spasitel všemohoucí.
14.století, místo neuvedeno
C podskupina - nápisy jsou vycentrované tak, že stejná slova jsou na začátku i na konci.
+L.I.G.N.V.D.N.L.I.+ (nad V a druhým N je vodorovná čárka)
LIGNU(M) D(OMI)N(I) LI(GNUM)
Kříž páně kříž.
12.století , Poladoží
D podskupina - slovo Iesus je vždy na začátku hesla.
IERS
IE(SUS) R(EX) S(ALVATOR)
Ježíš král spasitel.
1.polovina 13.století, Švýcarsko
E podskupina - obsahuje písmeno G nebo spojení GN /g(e)n(itrix)/
G-V-S
G(ENITRIX) V(IRGO) S(ANCTA)
Matka panna svatá.
přibližně 12.století, Španělsko

III.skupina: Zahrnuje jednodušší formulace , u nichž je patrná maximální tendence ke zkracování.
A podskupina - obsahuje spojení "nomine Iesu" /jménem Ježíše/, čímž se blíží složitější skupině IV., ovšem chybí jí předložka "in". Tato hesla se nejčastěji vyskytovala na zbraních z 12. a počátku 13.století.
+NINI...IN
N(OMINE) I(ESU) ... N(OMINE)
Jménem Ježíše ... jménem.
2.polovina 13.století, Polsko
B podskupina - nápisy této podskupiny vždy obsahují slovo Iesus či Salvator a jsou umělecky zpracovány.
SNXXNS
S(ALVATOR). N(OMINE) X(RISTI) N(OMINE). S(ALVATOR)
Spasitel. Jménem Krista. Spasitel.
10. až 11.století, Lotyšsko.
C podskupina - typické je uskupení písmen "AC" /a(ltisimi) C(hristi) - nejvyššího Krista/
ACN
A(LTISIMI) C(HRISTI) N(OMINE)
Jménem nejvyššího Krista.
12.století, Německo
D podskupina - charakteristická je přítomnost písmena "A" či zkratky "AI" /a(ltisim)i/.
AnTAn...
A(LTISIMI) n(OMINE). T(RINITAS). A(LTISIMI) n(OMINE)
Jménem nejvyššího. Trojice. Jménem nejvyššího.
konec 13.století, Německo
E podskupina - ve všech nápisech se objevuje písmeno "D" /d(omini) - páně).
NuDN
N(OMINE) u(NIVERSORUM) D(OMINI) N(OMINE)
Jménem pána všehomíra jménem.
bez datování, Francie
F podskupina - pro všechna hesla je společná zkratka "NO" /n(omine) o(mnipotentis) - jménem všemohoucího/.
NONON
N(OMINE) O(MNIPOTENTIS)... N(OMINE)
Jménem všemohoucího...jménem.
13.století, Španělsko
G podskupina - Svou archaičností je blízká podskupině C II.skupiny.
SIGVINAIS
S(ALVATOR). I(ESU) G(ENETRIX) V(IRGO) I(ESUS). N(OMINE) A(LTISSIMI) I(ESU). S(ALVATOR).
Spasitel. Matka Ježíše panna. Jménem nejvyššího Ježíše. Spasitel. 1/
11. století, Čechy

IV. skupina: Nápisy obsahují dvě různá hesla, přičemž charakteristická je přítomnost předložky "IN" /in nomine - ve jménu). Ve srovnání s III. skupinou však význam tohoto spojení je potlačen do pozadí. Část nápisů je symetrická, tudíž jejich začátek i konec je stejný.
+INAEOENI+
I(N) N(OMINE) AE(TERNI). O(MNIPOTENTIS) N(OMINE) I(N)
Ve jménu věčného. Ve jménu všemohoucího.
11.století, Finsko

V.skupina: Nápisy obsahují slovo "benedic" /posvěť/, které není zkráceno, případně jen minimálně. Podle Drbohlava se posvěcení vztahuje k meči. Pro zkoumání této skupiny však byl dosud nedostatek materiálu.
+SESBENEDIC+AS
S(ALVATOR) E(TERNUS) S(ALVATOR). BENEDIC, A(LTISSIME). S(ALVATOR).
Spasitel věčný spasitel. Posvěť, nejvyšší. Spasitel.
před koncem 12.století, Anglie

VI.skupina: Ve srovnání s ostatními skupinami jsou nápisy v této velmi různorodé. Společná pro ně jistá složitost a uchování terminologie z IV. skupiny.
A podskupina - Na začátku hesla je vždy spojení "NES" či "NS" /n(omin)e s(alvatoris) - jménem spasitele/.
+SNESNDUONMINIODIFS+
S(ALVATOR). N(OMIN)E S(ALVATORIS) N(OSTRI) D(OMINI) U(NIVERS)O(RUM). N(OMINE) M(ATRIS) I(ESU) O(MNIPOTENTIS), D(E)I F(ILLI). S(ALVATOR).
Spasitel. Jménem spasitele našeho, pána všehomíra. Jménem matky Ježíše. Jménem Ježíše všemohoucího, syna boha. Spasitel.
přelom 12.-13.století, Lotyšsko
B podskupina - panna Marie je zde zmíněna odděleně od ostatních hesel, nebo je zmíněna na druhé straně čepele.
SOsSMENRSOsS
S(ALVATOR) O(MNIPOTEN)s S(ALVATOR). M(ARIE) N(OMINE) R(EGINE). S(ALVATOR) O(MNIPOTEN)s S(ALVATOR).
Spasitel všemohoucí spasitel. Jménem Marie královny. Spasitel, všemohoucí spasitel. 2/
1.polovina 13.století, Německo
C podskupina - podobně jako u A podskupiny III. skupiny je pro ní typická zkratka "NI" /n(omine) I(esu) - jménem Ježíše/, ale nemá zde tak velký význam, pouze uvádí další heslo.
+NIOIMIO...
N(OMINE) I(ESU) O(MN)I(POTENTIS), M(ATRIS) I(ESU) O(MNIPOTENTIS)...
Jménem Ježíše všemohoucího, matky Ježíše všemohoucího...
konec 12.století, Německo

VII.skupina: Obsahuje zkratku "NED" /n(omin)e D(omini) - jménem páně/. Slova mohou být také zkrácena na "ND", "NND" a "NNED".
NED+NVAD
N(OMIN)E D(OMINI). N(OMINE) U(NIVERSORUM) A(LTISSIMI) D(OMINI).
Jménem páně. Jménem nejvyššího pána všehomíra.
bez uvedení data, Francie

VIII.skupina: Charakteristickým znakem je přítomnost uskupení "NR" či "NER" /n(omin)e r(edemptoris) - jménem vykupitele/. Z této skupiny se vyděluje zvláštní podskupina mečů, na nichž jsou nápisy vyvedeny pro tento účel netypickým písmem gotického kanzleischriftu a specifická výzdoba.
NRED-CDLT
N(OMINE) RE(DEMPTORIS) D(OMINI), C(HRISTI) D(OMINI) L(IGNI). T(RINITAS).
Jménem vykupitele - pána a kříže pána Krista. Trojice.
10.století, Rusko, okolí města Orjol

IX.skupina: Typická je přítomnost uskupení písmen "DIG-DIC" /d(e)i g(enitricis) - d(omini) I(esu) C(hristi) - boží matky - pána Ježíše Krista. Meče s těmito nápisy patří chronologicky k nejmladším.
A podskupina - hesla obsahují pouze písmena "DIG".
+NnDIG+
N(OMI)n(E) D(E)I G(ENITRICIS)
Jménem bohorodičky.
konec 14.století, Dánsko
B podskupina - v nápisu jsou zastoupena obě uskupení.
-NESDIGNnNESDIGMNSDICSNGNnLAGn-
N(OMIN)E S(ANCTE) D(E)I G(E)N(ITRICIS). n(OMI)NE S(ANCTE) D(E)I G(ENITRICIS) M(ARIE). N(OMINE) S(ALVATORIS) D(OMINI) I(ESU) C(HRISTI), S(ALVATORIS) N(OSTRI) G(ENITRICIS). N(OMI)n(E) LA(UDIS) G(E)N(ITRICIS).
Jménem svaté bohorodičky. Jménem svaté bohorodičky Marie. Jménem spasitele pána Ježíše Krista, spasitele našeho matky. Jménem slávy bohorodičky.
přelom 13. a 14.století, Německo
C podskupina - zastoupeno je pouze uskupení "DIC".
InSDICI
I(N) n(OMINE) S(ALVATORIS) D(OMINI) I(ESU) C(HRIST)I
Jménem spasitele pána Ježíše Krista.
14.století, Německo

Dodatek: Z celkového množství 165 zkoumaných mečů se jich 18 nepodařilo Drboglavovi zařadit do žádné z vytvořených skupin.


Závěry

Na základě výsledků členění Drboglav nápisy chronologicky dělí do tří period. První (9. až 11. století) označuje jako archaickou. Zařazuje do ní hesla z I. a II. skupiny a v některých případech i první složitější nápisy ze skupin III. a IV. Z paleografického hlediska jsou pro ni typické nedbale vyvedené kapitálky a berličkové kříže. Druhou periodu (12. až počátek 13.století) považuje za přechodnou. Rozvíjí se v ní nejen výrazy z I. skupiny a jednodušší formulace z III., ale objevují se i první složitá hesla V. A VI. skupiny. Paleograficky je pro ní chqarakteristické pronikání unciálek, které jsou v nápisech i společně s kapitálkami, písmo je propracovanější a na konci období se objevuje i kurzíva a kaligrafie. Stejně jako v předchozím období se na čepelích nacházejí berličkové kříže. Nejmladší je třetí perioda (polovina 13.století až 14. století), jež je ve znamení dlouhých nápisů skupiny VIII. a IX. Nejčastěji používáným písmem jsou kapitálky a unciály, kaligrafie je již na vysoké úrovni.
Tvorba nadpisů vzhledem k různorodosti zkoumaných mečů byla zřejmě běžná v celé Evropě. Zvlášť vysoký výskyt v Pobaltí Drboglav vysvětluje tím, že tato oblast byla koncem 12. a ve 13. století místem častých bojů a stále zde přetrvávala pohanská tradice pohřbívat válečníky i s jejich zbraněmi, takže se jich i více dochovalo.
Ze zvláštností čtení nápisů ruský vědec upozorňuje na vyrianty, kdy se hesla čtou od centra ke krajům, nebo naopak od krajů k centru. V některý případech nápisy pokračují i z jedné strany čepele na druhou, jindy je těžké určit z kolika fragmentů se skládají.
Z metodologického hlediska Drboglav zdůrazňuje nutnost důkladné znalosti paleografie, neboť v minulosti právě tento nedostatek způsobil například nepochopení toho, že "H" se může rovnat "N", a významu některých písmen. Nezbytnou se ukázala také znalost dobové církevní frazeologie a prostudování většího množství srovnávacího materiálu.
Svoje závěry nepovažuje za definitivní a předpokládá, že posuny by po dalších nálezech mohly nastat v jednotlivých podskupinách. Do budoucna si od klasifikace slibuje určení center výroby mečů a roztřídění archeologických nálezů podle místa vzniku.


Poznámky:
1/ Wágner nápis interpretuje jako jméno arcibiskupa Sigwina, který v 2.polovině 11.století působil v Kolíně nad Rýnem. Vychází z nápisů na mincích z té doby, na nichž je zmiňován v podobě "SIGEWINO", "SIGEWINUS", "SIGEVVIN" SIGIIIIIII Is" a "SIGCVVINV".
2/V tomto nápisu jednotlivá písmena Wágner dešifruje takto: "M" - Maria, "E" - eripe, "N"- nos, "CR" - Christus

Zpracováno podle monografie D.A.Drboglav: Zagadki latinskich klejm na mečach IX - XIV vekov, MGU, Moskva 1984.

Další použitá literatura:
Wágner Eduard: Sečné a bodné zbraně, Vadim, České Budějovice 1993.
Křížek Leonid, Čech Zdirad J.K.: Encyklopedie zbraní a zbroje, Libri, Praha 1997.

Get a free 5MB homepage at XOOM